Antirecenze ceskych serialu

Když se dívám na jakýkoli český televizní seriál, vždy mě zaráží jejich tupost a nezařazenost. Máme „Ordinaci v růžové zahradě“, „Pojišťovnu neštěstí“ (rozuměj, „pojišťovnu štěstí“) a mnoho dalších od „Gymplu“ po „Obchoďák“. A co mají tyhle rádoby inteligentní seriály společného? Jsou všechny o jednom a tom samém. Máme jasně stanovené prostředí, ve kterém se budou odehrávat. Jednou to je nemocnice, pojišťovna, fiktivní ulice, jindy zase policejní ústředna nebo školní budova. Herci, hrající v jednom z těchto seriálu se po desítkách zbytečných dílů rozhodnou, že už v něm hrát nechtějí, tak je často zvolena smrt seriálové postavy nebo její odstěhování a zmizení ze scény. A to jen proto, aby onen herec nebo herečka mohla hrát v jiném, téměř shodném seriálu. U seriálu, který má v názvu „ordinace“ se sice očekává, že se bude odehrávat v ordinaci a dozvíme se tak něco ze zákulisí vyšetřování pacientů, jejich léčbě nebo třeba také nějaké skutečnosti z vysokého manažerství. Jenže namísto toho se jen dozvídáme, kdo s kým spí, jsme svědky neskutečných intrik, žárlivých scén a s ordinací to nemá pranic společného. Ve stejném duchu se pak nesou také snad téměř všechny české seriály. Hledat rozdíl mezi „Ordinací“ a „Pojišťovnou“ můžeme do nekonečna a zajisté najdeme poměrně dost rozdílů, v zásadě se ale jedná o seriály, kde se řeší povrchní vztahy mezi hlavními protagonisty, jejichž vystupování není ani za mák reálné. Jejich myšlenkové pochody jdou mimo mě a já při procházení kolem televizi přemýšlím, jak někdo mohl něco tak primitivního vůbec napsat. Nekonečný seriál, jako je „Ordinace“, který má už něco přes 400 dílů, je stále o jednom a tom samém. Herci do něho vcházejí a zase vycházejí, občas se vymění vedení nemocnice, ale jinak se jede stále ve stejných kolejích bez jakéhokoli vyvrcholení.

            Marně čekám, až se u nás začne točit něco žánrového. Jistě je částečně dobře, že jsme země, ve které se v jednom seriálu smíchávají všechny žánry dohromady, jenže způsob, jakým je seriál natočen, a kdy zcela postrádá logiku je pro nás spíše výsměchem. Marně čekám, až se přestaneme opičit nebo dělat bezcenné seriály bez jakékoli pointy, bez vývoje postav. Čekám na seriál, který by byl „O NĚČEM“.

            Podívejme se za hranice. Máme sci-fi seriály, krimi seriály, historické, komediální a mnoho dalších. A některé z nich jsou také mixem více žánrů a fungují na jedničku. Co třeba takový nový Sherlock? Nebo mám uvést více příkladů? „Jak jsem poznal vaši matku“ je sice už tak trochu nastavovanou kaší, ale postavy se v něm stále rozvíjejí. Starý dobrý „MASH“ také není jen komediálním seriálem, ale nese v sobě jisté poselství. Seriál jako jsou „Kravaťáci“ nebo „Newsroom“ jsou zase ukázkou seriálů, které se také odehrávají převážně v jednom prostředí, stejně jako třeba „Dr. House“, na kterého bych málem zapomněl, jsou souladem více žánrů, nepostrádají vtip, nadsázku, ironii, zrcadlo dnešní doby. Jsou to seriály, v nichž se postavy vyvíjejí, v nichž se dozvídáme zajímavá fakta. A v mnoha případech se také jedná o seriály, které u nás běží s příliš velkým časovým odstupem, a někdy vůbec.

            Já vím, že natočit seriál vyžaduje spoustu peněz, vím, že je to náročné, ale proboha copak je tak těžké natočit něco inteligentního? Rozumím tomu, že někdo má potřebu po příchodu z práce si sednou na gauč a podívat se na někoho, kdo má podobné problémy jako on. Jenže často je v českých seriálech řeší tak stupidním způsobem, že spíše rozvracejí všechny možné vztahy, od přátelských po manželské. Chápu, že si chceme po příchodu z práce trochu oddychnout a odpočinout, ale já si raději pustím „Kravaťáky“, nebo nového „Sherlocka“, nebo nějaký povedený sitcom, ale proč bych si měl probůh pouštět seriál, u kterého se budu spíše rozčilovat, od něhož nebudu po skončení odcházet odpočinut, ale ještě více rozhozen a vynervován? A nechoďte na mě, prosím, s tím, že v českém seriálu jde o skutečné vztahy. Viděl jsem dost dílů „Ordinace“ i „Ulice“, ale v žádném z nich jsem se nenašel. Stejně jako jsem nenašel žádnou postavu, s níž bych se ztotožnil, které bych fandil. Ani jsem nenarazil na žádnou napínavou epizodu, málokdy jsem se některé pasáži zasmál a často jsem si říkal, jak je možné, že by se v tom mohl někdo „najít“.

            A tak docházím k názoru, že je jaksi zbytečné sledovat televizní stanice. Spíše by měl televizní poplatek zrušit, nebo jej vyměnit za něco jiného, kdy si budu moci za měsíční paušální poplatek (jako je teď u televize) stáhnout a zhlédnout seriálů, kolik chci a hlavně si z nich vybrat. Majitelé televizních stanic se tak nemohou divit, že jejich sledovanost stále klesá a nelze to svádět na stahování pořadů na internetu nebo sledovaná seriálů online. Mohou za to oni sami, že svými debilními tématy ničí poslední zbytky lidskosti.