Zima sice končí až za téměř dva měsíce, přesto není nad škodu přemýšlet nad plány na jaro a léto. Letos jsem začal brzy. Ještě než sleze sníh, nakoupil jsem několik sazenic bylinek, do jejichž pěstování … Read More ›
Archiv rubriky: Myšlenky všedního dne
Co o nás facebook shromažďuje, o tom se můžeme pouze dohadovat, proč mu to ale usnadňovat? Mnoho uživatelů se domnívá, že když si nastaví soukromí pouze pro přátele, vyhnou se tomu, že informace o jejich … Read More ›
Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Co si dítě ve své dospělosti vezme z toho, že jej jeho hloupá matka v choulostivé a intimní situaci vyfotografovala a vystavila na odiv ve facebookové skupině či na stránce. Je především ona sama vinna za rozšíření diskreditující fotografie, která může na internetu kolovat další desítky let.
Tak pobývá všechno živé jen okamžik na tomto světě a spěchá smrti vstříc. Rostliny a hmyz umírají na konci léta, zvíře nebo člověk po několika málo letech: smrt je neúnavný žnec. Přesto však, jako by toho ani nebylo, je všechno vždy znovu a znovu na svém místě, jako by se nic nestalo, jako by nic nebylo nepomíjivé. Rostlinstvo se vždy znovu zazelená a rozkvete, třepotá se hmyz, ve svém nezdolném a věčném mládí tu je zvíře i člověk a již tisíckrát vychutnané třešně máme každé léto zase před sebou.
Čas od času se svět pohne. A to způsobem, jaký člověk nečeká a tempem, které se na první pohled zdá nepřirozené. Občas se přistihnu při uvědomění si, že se svět nikam nehýbe, že dny splývají, že si toho pamatuji příliš málo a za celé roky se nic zvláštního neděje. Pak ale pohlédnu na čas a zjišťuji, že se vteřinová ručička otočila nesčetněkrát a že změny přicházejí ve vlnách.
Najednou je po všem, s úlevou uklízím učební materiály do skříně, třídím učivo, některé vyhazuji, jiné archivuji pro možnosti dalšího pokračování studia. Dostavuje se radost z ukončení studia, radost, že se budu moci věnovat více také jiným věcem, na které jsem si nevyhradil více času. Ale říci, že mi studio nic nedalo, by nebylo to správné. Přednášky pana Prunnera na psychologii byly jedny z nejzajímavějších a některé knihy z filosofie, přestože se jednalo o jeden z pro mne nejtěžších předmětů na státnice, byly zajímavé a obohacující. Dostal jsem se tak k četbě a interpretaci Jasperse a jeho otázce viny. Zamýšlel jsem se na Schopenhauerovou „O smrti“ a vnímal, jak se člověk během těch čtyř let mění. Pohlížel jsem na přírodu z pohledu Lovelocka a jeho „Mizející tváře Gaii“.