Před čtyřmi lety, v roce 2013, se na stránkách zrodila sekce „Co týden dal“. Vzhledem k tomu, že vždy čas od času potřebuji určitým způsobem „nakopnout“ k novým nápadům a impulsům k činnosti, rozhodl jsem se ji obnovit a doufám, že její aktivita potrvá co nejdéle. Od nynějška byste zde tedy měli každý týden najít několik nových postřehů z toho, co týden dal.

#Záchrana (Salvation)

meteorite-1060886_640Pro začátek bych začal asi nejdůležitějším prokrastinačním nástrojem moderní doby, kterým je sledování seriálů. Rád i nerad si myslím, že jsem jich zhlédnul poměrně dost, některé nedodíval, na jiné bych rád zapomněl. A jak už to tak bývá, obsese seriály u mne, coby dítka porevolučního, začala na konci devadesátých let, kdy jsem se blížil na konec své první dekády. Netřeba zmiňovat seriály jako Herkules, McGyver, Hvězdná brána atd. Vybrat seriál dnes, není nic snadného, je jich nepřeberné množství, takže jejich zkouknutí je většinou v podobě seriálového maratonu, kdy za studených večerů projedete třeba tři a více dílů.

Salvation, neboli „Záchrana“, je seriálem z roku 2017, vyprávějícím o blížícím se asteroidu, který jisto jistě spadne na Zemi, pokud tomu lidstvo, respektive vláda, nějak nezabrání. Ano, vím, že zde může být paralela s Bayovým Armageddonem, nicméně příjemné je na tomto seriálu fakt, že se zde neřeší mise na asteroid, astronauti, či prchající obyvatelstvo. Sledujeme politický boj, machinace vlády a její neochotu dát vědě prostor. Samozřejmě i zde se dočkáme nelogičností (je jich dost) či romantické linky, nicméně já jsem tyto na první pohled „hluchá místa“ vítal. Nebudu prozrazovat závěr první série, protože bych si přál, aby samotný seriál měl daleko více zhlédnutí, takže vám jej alespoň doporučím.

 

# Nostalgie

Už jednou jsem tu dnes nakousnul zabřednutí do historie a nyní to nebude jiné. Zřejmě mám jakousi nostalgickou chvilku. Ono vracet se k sekci, která kdysi na stránkách byla je vlastně také tak trochu nostalgie. Znám dívku, která asi nostalgii nemá moc ráda, protože mi řekla, že fakt sbírám všechno, což ale není až tak pravda, protože to bych musel být zahlcen haldou novin, kupony, účtenkami a spoustou dalších věcí. Nechávám si věci, předměty a vzpomínky, které pro mě něco znamenají, což je zase takový kontrast s těmi, kteří doma, např. v krabici, nemají jedinou fotku a pálí za sebou a svými vztahy mosty a v podstatě je celé jejich bloudění životem tak trochu bez duše, ačkoli si oni samotní o sobě rádi myslí něco jiného, ale to už bychom byli spíše v článku o povrchnosti lidského jednání a já v tomto odstavci chtěl spíše hovořit o nostalgii, jakou spousta z nás pociťuje při vzpomínkách na svá dospívající léta. Skvělé na takovéto retrospektivní okénko je pozastavení se na stránkách moviezone a začíst do tamních článků. Ti z vás, kteří v devadesátkách a na přelomu tisíciletí navštěvovali videopůjčovny či mají doma ještě schovanou nějakou VHSku s béčkovým až céčkovým filmem,  se v nich jistě najdou.

vcr-1221156_640

# Co číst?

Oproti létům dospívání, kdy jsem hltal seriály a knihy dost rychle a často, jsem dnes rád, když si knihu přečtu alespoň v průběhu tří měsíců, ano tak dlouho mi dnes trvá přečíst 400 stran. Buď je to nedostatkem času, menším nadšením nebo jen potřebou si knihu více vychutnat, nevím. Další potíží je nalézt knihu, která by mne skutečně zaujala, a tak se čas od času vracím ke knihám, na které nemohu zapomenout. Mezi ně patří Kingovky, ostatně celkem pravidelně se vracím k jeho „Mrtvé zóně“.

Přiznám se, že nově zfilmované „To“ jsem neviděl. A knižní To jsem četl před zhruba dvanácti lety, takže jsem došel k závěru, že uzrál čas se k němu opět vrátit a až následně se podívat na film. A musím říct, že i tentokrát je kniha skvělý zážitek. Spoustu pasáží jsem již zapomněl, takže přestože vím, jak kniha dopadne, samotná cesta k cíli mi připadá, jako první čtení, jen jsem za tu dobu trochu zestárl, získal zkušenosti a na knihu se dívám z jiné perspektivy. Co vy, máte také nějakou knihu, ke které se rádi vracíte?

 

# Soundtrack

Poslední dobou, myšleno v řádech zhruba posledních dvou let, si k četbě či práci jako podkres pouštím soundtracky či instrumentální skladby. Jednak proto, že tak nejsem rozptylován zpěvem, druhak tím, že … no zkrátka mě to uklidňuje a dodává energii. Skladatelů, k nimž se rád vracím, je vícero a postupně je sem budu možná vkládat, coby tipy k poslechu. Dnes bych však, když už máme tu nostalgickou slinu, chtěl připomenout skladbu z filmu „Šifra mistra Leonarda“ od Hanse Zimmera. Ačkoli na film jsou reakce a názory rozporuplné, mně osobně se tedy první díl série líbil celkem dost, hudba je skvostná. Ostatně k Zimmerovi se tu asi budu postupně také vracet. Takže příjemný poslech a zase za týden 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.