„Dcera se k ní solidárně vrátila. Tak seděly na pohovce při vypnutém zvuku, držely se za ruce a poněkolikáté sledovaly příšernou, ale natolik povzbudivou podívanou. Hladoví lvi pro ně neexistovali – obě vnímali jen to, že obětí je MUŽ.

„Proč po nic toužíme, když je zároveň nenávidíme?“ zeptala se unaveně dcera.

                „Nenávidíme je právě proto, že po nich toužíme,“ zadrmolila nezřetelně matka.

Patrick Wallingford si nikdy se žádnou nezačínal. Přesto vzbuzoval sexuální neklid a nepřirozené touhy, dokonce i tehdy, když krmil cirkusového lva kusem vlastní ruky. Přitahoval ženy každého věku a všeho druhu a nepřestával být nebezpečný slabšímu pohlaví, ani když ležel v bezvědomí.

Děj:

Patrick Wallingford je poměrně slavný novinář pracující v terénu. Jeho podivnou slávu ještě více podtrhne událost, která se mu stane při pracovní cestě do Indie: V přímém přenosu, před zraky milionů diváků, mu levou ruku ukousne lev. Od této nehody mu jen málokdo řekne jinak než „lovec lvů“. Patrick zoufale touží po nové ruce. Zkouší různé protézy, ale ty mu jsou spíše na obtíž. Už svůj zápas o ruku vzdává, když ale manželka fotbalového fanouška zavolá jeho lékaři, že by pro něj měla ruku, znovu se chopí naděje. Manžel však musí nejprve zemřít. Jak se zdá je až moc živý. Tenhle problém je však záhy vyřešen, když si fotbalově založený manžel nešťastnou náhodou vystřelí mozek z hlavy. Patrick získává novou ruku a ještě něco navíc. Doris, vdova po dárci ruky, zoufale touží po dítěti. Se svým mužem se jí to nepodařilo a tak požádá Patricka, který získal manželovu ruku. Doris se před ním svlékne přímo v lékařské kanceláři. Má ještě další podmínku – alespoň občas vídávat manželovu ruku. A tak se stane, že se Patrick stane otcem. Celoživotní poutník je najednou s rozumem v koncích. Zjišťuje, že se do Doris zamiloval. Ona mu však tuto lásku nedokáže oplatit. Nebyl by to však Irving, aby nenašel řešení a tak se spolu Doris s Patrickem přese všechny zápletky dají dohromady.

 

Rozbor autorova stylu: Irving opět ukázal, že dokáže napsat knihu o vážném tématu okořeněnou notnou dávkou humoru. Čtvrtá ruka začíná jako bláznivý příběh reportéra, který si sáhne na své dno. Přes mírně erotickou frašku k frašce až k reálnějšímu závěru. Irving ve svých románech častokrát klade nějakou závažnou otázku. Zde jich nalezneme mnoho. Kvůli čemu se člověk dokáže změnit? Jak poznáme, že se nám zdá o naší vlastní minulosti. Bohužel ale v závěru vyznívají všechny tyto otázky naprázdno. Snad proto, aby si na ně čtenář odpověděl sám.

Vlastní hodnocení: Přestože jsem zaměřen na jiné žánry, není vůbec špatné si od nich čas od času odpočinout. Čtvrtá ruka je skutečně něco jiného než „Modlitba za Owena Meanyho“. Jde o vážné téma a z lékařského hlediska poměrně zajímavé. Je humorné sledovat Patrickovo počínání a zoufalý zápas o Doris Clausenovou. Některé pasáže jsou mírně nerealistické, aby kdyby nebyly, pak by nešlo o Irvinga, který se ve svých knihách vždy řídí heslem: „Co kdyby?“ Jediné co mi vadí trochu víc než nevyřčené odpovědi na položené otázky, je stále stejná úroveň příběhu. Žádné veliké vyvrcholení. Naopak tomu překvapení je tu dost. Kniha si po celých 270 stran drží svoji předem danou lajnu a ani samotný závěr není zakončené nikterak velkolepě.

Ale i přesto, nebo možná právě kvůli tomu je Čtvrtá ruka poměrně dobrá kniha, u které si odpočinete, pobavíte, zapřemýšlíte nad občasnou nereálností skutečného života.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.