Fontána (The fountain)

Tři příběhy v jednom a všechny o tom samém. Tři příběhy a každý z jiného prostředí i času. Připravte se na fantaskní pouť fontány za poznáním nesmrtelnosti.

Četl jsem, že u Fontány se diváci dělí na dvě skupiny: na nekritické obhájce a na ty, které film nudil a opovrhují jím pro jeho nic neříkajícnost. Nikde není ani zmínka o skupině prostřední, asi jsem si ji vytvořil sám. Po řemeslné stránce je snímek úžasný. Jeho atmosféra vás pohltí a možná se i v závěru zamyslíte nad otázkou života a smrti. Ale kdo se, stejně jako já, už někdy tímhle tématem nějak více zaobíral, těžko si z filmu odnese pocit, že má nad něčím nějak více hloubat, neboť stejně na nic nového a převratného nepřijdete.

Film se odehrává v roce 1500 – to je ta historická část, kdy jsme na začátku všeho. Dozvídáme se o tajemném stromu života, o němž se v Bibli píše vedle stromu poznání. Další časová rovina se odehrává v roce 2000, kdy Rachel Weisz postihla rakovina, nádor roste a ona …. no, to si zkoukněte sami. Každopádně se tady objevuje, stejně jako ve všech časových rovinách, Hugh Jackman, coby Weiszin manžel. Oba jsou nejspíš nesmrtelní, svým zvláštním způsobem, a můžete přemýšlet o typu nesmrtelnosti. Spíše jde o jakési opětovné znovuzrození. A ve třetí fázi se ocitáme v roce 2500. Letopočty nikde ve filmu nenajdete, objevují se pouze v traileru. Ale poslední rok mi přijde poněkud zvláštní. Neměl by se spíše rok „2500“ odehrávat v minulosti? V poslední fázi totiž vidíme Hugha meditujícího v jakési „vzduchové kouli“ se stromem života, kde se snaží „udržet“ naživu svou manželku, přičemž ona „koule“ existuje v supernově. A na konci filmu (pozor spoiler!) vidíme supernovu vybouchnout. Ale světlo ze supernovy bychom tady přeci viděli až za mnoho let. Jak můžeme v roce 2000 vidět výbuch supernovy, který se má odehrát až o pět set let později?

Nejen o tomhle můžete přemýšlet, ale to mne asi zarazilo ze všeho nejvíc.

Je důležité poslouchat každou větu, protože každá z nich má určitou spojitost s něčím následujícím. Otázkou druhou, která se mi hlavou míhala, bylo, proč se sekvence z roku 2000 stále opakuje? Má snad Hugh něco napravit? Je to zvláštní a odpověď asi nenaleznu.

Všechny časové roviny, či chcete li, dimenze se vzájemně prolínají. Během dvou minut navštívíme všechny tři a pak se zase více vrátíme k jedné, a další následuje vzápětí.

Za nejzajímavější považuji tu z pravděpodobného roku 2500, kde je zenově medituje Hugh Jackman. Podtrhuje jej nádherný hudební doprovod Clinta Mansella i výběr barev. Podle ČSFD jde o dramatické romantické sci – fi. Trochu zvláštní žánrové zařazení, ale možná tomu tak skutečně je. Každopádně budete po tomhle filmu mít hodně otázek, i když možná ne týkajících se otázek nesmrtelnosti. Možná to celé je jen děj z Weisziny knihy; možná jde o sen z minulosti; možná to všechno jsou nějaké vzpomínky Jackmana z roku 2500. Netuším, co se Aronofskymu honilo hlavou, ale vím, že tenhle film je koncertem duše. Meditativním snímkem za láskou a mírem.

80%

 

Něco meditativního:

embedded by Embedded Video

 

a ještě jedno video:

embedded by Embedded Video

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.