Stojíme na prahu doby, která bude velikou zkoušku pro naši i následující generaci. Na jedné straně jsme svědky globalizace společnosti, světa a komunikace, na straně druhé si však stále více všímáme vzájemného odcizování a vzdalování mezi sebou samotnými. Vzdalujeme se od ideálů, snů, respektu a harmonii s ostatními lidmi. Vidím to v práci, v médiích, mezi přáteli. Udržování kontaktů se mnohdy omezuje na odepisování na chatu. Dopisy ustoupily, doba pokročila a snad s ní také pokročila technika. A technické obory jsou symbolem budoucnosti, že? Humanistické obory podle mnohých budoucnost nemají.

                Stačí si ale přečíst tisk nebo podívat na zbulvarizované televizní zpravodajství a vidíme, jak moc humanismus potřebujeme. Dění ve světě, hrozící teroristické útoky, pogromy proti muslimům, armády zbrojí a zase údajně odzbrojují, motorismus táhne, humanismus upadá. Je vidět, jak je mnoho z nás ovlivněno masou. Jdeme demonstrovat a hnát se davem. Pozvedáme transparenty s touhou vykřičet stejná hesla jako naši spolustojící. „Pryč s muslimy“, ale neuvědomujeme si již, že nelze víru ztotožňovat s terorismem. Jedna věc je extremismus, druhá náboženství. Ano, častokrát se prolínají a mnoho teroristických buněk je z velké části tvořeno muslimy, ale samotná podstata islámu je přeci jiná. Stejně tak bychom mohli odsuzovat křesťanství za jejich činy v minulosti. Či pohany za to, že nebyli křesťany. Mají se odstěhovat? Jde snad o „obnovené zřízení zemské“? Nebo si připomeňme spory židů a křesťanů, kráčejme po dějinách dlážděnými svatými válkami ve jménu víry.

                Čas pokročil, náboženství se mají modernizovat? Ano, právo šaría by mělo vymizet stejně, jako již nikoho nevěšíme na kříž. Některé aspekty se musejí změnit, abychom mohli vzájemně žít v souladu. A má-li být demokracie údajně nejlepším režimem, nemůže „vyhazovat“ lidi jiné víry pryč ze své země. Ano, tito lidé mají přijmout, že v zemi, ve které žijí, jsou některé zvyky z jejich náboženství považovány za trestné a z tohoto důvodu by je zde tedy neměly uplatňovat. Ani my již nikoho neobětujeme. Na druhou stranu by každý stát měl respektovat víru svých spoluobčanů, pokud nebudou konat činy, které jsou v rozporu s jejími zákony. A i pak je nutné hledat konkrétní viníky, nikoli obviňovat celou skupinu. To, že chce Zeman oddělit handicapované od „zdravých“ také ještě neznamená, že se s tímto názorem ztotožňujeme my všichni ostatní, kteří v této zemi žijeme. Ale je mi jasné, že ukázat na celou skupinu je mnohem jednodušší. Ale humanismus nám ukazuje, že je třeba užívat kritického rozumu, hledat kompromisy, možná řešení a soulad. Odsuzováním víry ostatních, odsuzujeme také ty, kteří se do této víry narodili. Malé děti, jejichž rodiče jsou muslimy ze svého vlastního přesvědčení, věří koránu coby duchovní knize, stejně jako mnozí křesťané takto věří Bibli. A pak jsou zde extremisté, kteří ve jménu svatých knih vraždí, neboť v nich vidí konkrétní činy.

                Budoucnost, před kterou stojíme, bude těžkou zkouškou. A říkám to s děsivou myšlenkou na dobu před sedmdesáti lety. A za posledních dvacet let jsme si zvykly na „blahobyt“, dostatek všeho, relativní jistotu. Zvykly jsme si také na války, které se odehrávají daleko za našimi hranicemi a tak se nás „netýkají“. Dokážeme naťukat údaje do vyhledávače a známe odpověď, sestrojíme chytré telefony, videohovory, sociální sítě, dovedeme tisknout lidskou tkáň, ale o to méně dokážeme mezi sebou žít. Ženeme se za „lepší budoucností“ a každým tímto krokem ztrácíme vlastní lidství…civilizace hloupne, zapomíná a humanismus se stává zbytečností

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.