PROLOG

Tak krásná. Černé vlnité vlasy jí vlály ve větru a usmívala se. Na sobě měla oblečené bílé tílko, které zvýrazňovalo její ňadra. Cítil, jak ho vzrušuje, ta fotka by mohla být jen jeho. Ta dívka tu s ním může sedět. A jak se na něho na fotografii usmívala, připadala mu stále živější. Ale tady se usmívala na všechny, kteří se na její profilovou fotografii dívali. Jenže on chce, aby se takhle usmívala jen na něho, měl na ni tak neskutečnou chuť, cítil, jak se mu vzdouvají kalhoty…rozepnul si zip. Kliknul na následující fotografii, kde se vyfotila na balkoně, nohy opřené o zeď a fotografie začínala od jejího poprsí. Měla na sobě pouze fialové dvoudílné plavky… Sundal si kalhoty. Komentářů u jejích fotografií si nevšímal, iritovaly jej, žárlil na ty, kteří ji také vidí. Chtěl se jí dotýkat, cítit její pokožku pod svými prsty…stáhl si trenýrky. Kliknul na ikonu zprávy u jejího jména a napsal:

„Ahoj.“

Kapitola první

                “Musel to mít naplánovaný. Musel ji znát, vědět, kdo je a kde zrovna bude.” Ozval se detektiv z pravé strany stolu.

                „Ale jak by to věděl, musel by s ní být v kontaktu. Většinou se jedná o příbuzné, strýce, otce, nebo muže, se kterým se často vídá. Ten mohl vědět, kde zrovna v tu dobu bude.“ Pronesl jiný detektiv.

                „Nebo možná ňákej spolužák. Bývalej milenec…“

                „Co nějaký ctitel?“

                „Dobře“, řekl velitel: „Zkontaktujte rodinu, chci mluvit se všemi nejbližšími příbuznými, ať jsou co nejdříve na stanici. Taky chci vědět o jejích současných i bývalých přítelech. Pošlete někoho, ať projde data v jejím počítači. A taky vám chci zdůraznit, že se jedná o velice interní záležitosti a prozatím média kontaktovat nebudeme. Musíme si udělat náskok, potřebujeme, aby pachatel ještě nevěděl, jak daleko jsme, ani, že jsme ji už identifikovali.“ Když svou řeč pronesl a rozloučil se s kolegy, zamířil do své kanceláře, aby se ještě jednou podíval na ztýrané dívky.

                Zůstal jí pouze obličej a část okolo genitálií. Na ostatních částech těla byla stažena z kůže. Dle lékaře ji musel opařit a následně maso sundat. Podle všeho byla dívka během procesu naživu. V obličeji měla nepřirozenou grimasu, jakou velitel Doležal za celou svou kariéru ještě nikdy neviděl. Tak neuvěřitelnou zkřivenou, plnou bolesti a utrpení. Jako by křičela, plakala, prosila.

                Zatím nevěděli, proč jí pachatel maso stáhl. Dokonce i nehty byly strženy, zřejmě, aby se podle nánosů pod nimi nedošlo k závěrům. Doležal se snažil přemýšlet, co mohl být tenhle člověk zač. A když to provedl tak precizně, musel to již udělat dříve a opatrněji. Naleznou-li nějakou spojitost s jinými v minulosti nevyřešenými případy, možná objeví nějaké vodítko. A snad něco dostanou z jejího počítače, pokud s dotyčným byla v kontaktu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.