Marley a já (Marley and me)

Proč je „Marley a já“ jednou z nejlepších rodinných komedií? Ze dvou důvodů: jsou v něm děti a pes. Myslím, že právě tyhle dvě věci jsou rozhodujícím faktorem, podle něhož se rodinné filmy dělí na dobré a výborné. U rodinných komedií se počítá s tím, že aspoň jedna z těch věcí v nich bude. Zde jsou obě. A ani „komedie“ není přesné označení. Ano, možná ze začátku, kdy se smějete Marleyho kouskům. Později ale přijde hořký nádech radosti i smutku. Marley stárne, děti rostou a vyrůstají s ním. Je to neustálý koloběh známý všem. Marley (mimochodem jde o psa) je hybným prvkem, bez něhož by film nebyl tím pravým. Začátek je přece zčásti o něm samotném. O manželích, kteří si pořídí „nezvladatelného“ psa. Jenže on se stane součástí jejich života, který se v následujících minutách rozroste o děti, které do snímku přinášejí vlastní emoce, třpyt a lesk, který jej obohacuje a stává se tak dojímavějším, zvláštnějším, uplakanějším. Takže jako komedie bych jej neoznačoval. Ani jako drama. Není ničím z toho a přeci obojím. Rodinné komediální drama? Možná. Ale spíš jen rodinný film. Pohodový snímek na večer.

Možná za dvacet let, až mi bude čtyřicet, pustím si tenhle film, moje děti budou spát v pokoji nebo budou běhat kdesi venku a já se otočím zpátky. A když budu odvážet svého Marleyho na poslední cestu, možná si taky pobrečím. Nad tím, jak ten čas letí, že jsem šťastný. Ten nostalgický smutek je k vám vysílán téměř celou druhou polovinu filmu, ona podobnost s vámi samotnými, s vaším životem, strastmi i radostmi. Zkrátka se vším, co k němu patří, s tím dobrým i zlým.

A jestli se mě někdy někdo zeptá, zda li bych mu nedoporučil nějaký dobrý rodinný film, možná doporučím „Marley a já“. Potíž je, že pro děti vlastně ani příliš není, neboť v něm jsou zobrazeny především jen a pouze problémy nás dospělých. Ale jako film pro nás…rodinný film na období, kdy jsou děti na táboře, nebo spí ve vedlejším pokoji, či již příliš odrostli a odstěhovali se, je výborný, přestože já děti nemám :D. Je to film pro rodiny a pískaře, tak bych to možná vystihl nejlépe.

Krásný film, dobré herecké výkony…pohodička…jen usednout, podívat se na něj, pak si jít lehnout, snad chvíli tupě zírat do stropu, případně nakouknout do dětského pokoje se stísněným pocitem melancholie v žaludku a pak teprve usnout…

100%

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.