Byla to dlouhá cesta lemovaná pády i úspěchy. Depkami i pocity zvýšeného sebevědomí. Po čtyři roky jsem se jako mnoho dalších nervoval při zkouškovém období, protože jsem nebyl schopen si před tím všechny materiály připravit, takže jsem následně spoustu věcí sháněl na poslední chvíli.

                V prvním ročníku jsem se seznamoval. Zjišťoval, co a jak funguje. Navazoval kontakty, z nichž se některé rozpadly, lidé odcházeli, ale mnozí z nich zůstali až do konce.

                V ročníku druhém jsme už v poklidu dojížděli na přednášky, po polední pauze přicházeli se zpožděním a následně také dříve odcházeli.

                Ve třetím ročníku pak někteří z nás končili, jiní jsme přerušovali či prodlužovali v naději, že se následující rok budeme moci mnohem lépe připravit. Jaké překvapení, když byl najednou konec roku čtvrtého a my opět vše nechali na poslední chvíli. Materiálů pár, otázky zpřeházené, některé přibyly, jiné ubyly. Poslední dny plné stresu, strachu, nervozity. Poslední hodiny třesoucích se rukou, poslední minuty stání na chodbě, poslední vteřiny hlubokých nádechů.

                A najednou je po všem, s úlevou uklízím učební materiály do skříně, třídím učivo, některé vyhazuji, jiné archivuji pro možnosti dalšího pokračování studia. Dostavuje se radost z ukončení studia, radost, že se budu moci věnovat více také jiným věcem, na které jsem si nevyhradil více času. Ale říci, že mi studio nic nedalo, by nebylo to správné. Přednášky pana Prunnera na psychologii byly jedny z nejzajímavějších a některé knihy z filosofie, přestože se jednalo o jeden z pro mne nejtěžších předmětů na státnice, byly zajímavé a obohacující. Dostal jsem se tak k četbě a interpretaci Jasperse a jeho otázce viny. Zamýšlel jsem se na Schopenhauerovou „O smrti“ a vnímal, jak se člověk během těch čtyř let mění. Pohlížel jsem na přírodu z pohledu Lovelocka a jeho „Mizející tváře Gaii“.

                Studium tak obohatilo mne i můj pohled na svět, lidi, i mne samotného. A i kdyby nenabídlo nic víc, tohle by stačilo, protože to v člověku zůstane nejdéle, zatímco vědomosti a informace bez opakování začnou blednout a mizet.

Titulní obrázek: http://www.freepik.com/free-photos-vectors/school“>School vector designed by Freepik

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.