Přestože na někoho prodlužující se letní večery a postupné zbarvování listí může působit depresivně a úzkostně, jsou to ty správné časy na večerní posezení na verandě se sklenkou vína. Nebo také, jak to bylo v mém případě, je můžeme využít k bloumání po lese. Jak zní samotný název „někdy se jen tak ztratit“ je dobré. Vyhnete se plánování a příjemným vedlejším produktem může být skvělý zážitek s objevováním něčeho nového. Myslím, že to samé se dá použít také v obyčejném životě. Přestože nejsem člověk, který by měl rád nějaká extra veliká překvapení, je dobré si nic neplánovat a být pak mile překvapen výsledkem. Můžete zažít něco skvělého, potkat někoho báječného, nebo objevit něco zaniklého. Léto je jako stvořené pro seznamování s jinými lidmi. A plánujete to? Řekl bych, že nikoli. V létě jsme spontánnější, plánujeme ze dne na den, možná tak z týdne na týden, či z hodiny na hodinu. A často prožijeme skvělé léto.

                Já se dnes, podobně jako v průběhu celého letošního roku, přesvědčil o tom, že někdy je dobré se prostě jen tak ztratit, zabloudit a objevit něco nového. Jak jsem již napsal, den byl jako stvořený pro procházku, vydal jsem se tedy do lesa s úmyslem nalézt pár hub. Jediné, co jsem si naplánoval, byl úmysl, nejít standardní cestou, vybočit ze své komfortní zóny a jít cestou cizí, pro mne neznámou. Bloumal jsem po lese, plnil košík a své kroky volil dle houbařských nalezišť či toho, kam mne zrovna oči táhly. Kráčel jsem po cestě táhnoucí se do dáli. Pozoroval mraky plující po obloze a v trávě pozoroval drobný život. Našel jsem cesty, o nichž jsem nevěděl, že v mém okolí jsou. Skvěle udržované, opuštěné a přitom tolik živé s okolím bohatým na houby a borůvčí. Cesty, které mi byly po celý život skryté a přitom jsou tak krásné, že se divím, jak je možné, že navzdory jejich blízkosti, jsem na ně nikdy dříve nevkročil.

                A tak je to asi s celým naším životem. Zkrátka jen tak plujeme, plánujeme, co druhý den dělat, toužíme po něčem novém a přitom se bojíme vykročit ze své komfortní zóny, vydat se za neznámým a tajemným. A přitom to nejhezčí, co můžeme potkat, je často blízko nás, jen to nevidíme. Jsme uzavřeni v ulitě, jdeme po známé cestě, kterou známe natolik dobře, že si ani nevšímáme jejího okolí a změn, které se v ní odehrávají. Je pro nás samozřejmostí.

                Jen zkuste někdy jet do práce jinou cestou, večer změnit svůj standardní program, vyvinout úsilí k aktivitě, kterou jste dříve nezkoušeli. A kdo ví, třeba vás výsledek také tak příjemně překvapí.

IMG_20170819_151543

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.