Facebook změnil pohled na mainstream, to je asi zřejmé. Ale jak moc, to zjistíme až při pohledu zpět. Možná to plně pochopíme až v budoucnosti, kdy budeme hledat vlastní názor, případně při srovnávání s dobou minulou. Zatímco dříve jsme byli ve velkém ovlivňováni televizním vysíláním a reklamou, dnes se naše orientace nasměrovala na facebook.

Na území facebooku se rozhodujeme, jaký film si pustíme, jakou knihu si přečteme a jakým způsobem k ní budeme přistupovat. Zatímco náročnější tituly jdou stranou, oddechová literatura slaví větší úspěch než kdy dřív a masově se šíří na sociálních sítích, kde je propagována miliony čtenáři.

Přestože záleží na tom, v jaké skupině jste členem, je někdy legrační i smutné sledovat reakce, dotazy i komentáře uživatelů skupin nenáročných. Skupina „Co čteme“ je například zaměřená na uživatele čtenáře, kteří se zde svěřují s tím, co čtou. Ano, takové věci mám rád. Ve školních letech jsem pročítal stránku „knihovnice.cz“ četl zde recenze, vybíral si zajímavé tituly a četl reakce čtenářů. Facebook udělal krok do chaosu. Podobné skupiny by měli mít možnost si vytvořit různé kategorie, jak e tomu například na google plus. Zatímco některé dotazy a statusy jsou celkem inspirativní, jiné ztrácí svůj smysl bezprostředně po svém zveřejnění.

Níže například vidíte jeden takový nesmyslný status.

To

 

Ano, chápu, že se jedna kniha druhému líbit nemusí. Co se školní povinné četby týče, věc se může mít tak, že si knihu přečtete, abyste nebyly jen povrchní sběrači recenzí na internetu. Ale nebaví vás. V dospělosti to ale přece činit nemusíme, nebo ano? Pokud mne kniha nebaví, odložím ji a případně si ji půjčím možná zase někdy v budoucnu. Pak jí možná šanci dám, ale nyní mě zkrátka neoslovila. Není přece nikde napsáno, že musím přečíst všechny knihy (což bych stejně v životě nestihl) nebo mám přečíst všechny knihy, které se v jednotlivých žánrech považují za základ (když mi třeba daný žánr nic zvláštního nedává). Dalších podobných statusů je samozřejmě na facebooku hromada. Další takovou je například dotaz, zda určitá kniha stojí za přečtení. Tito pseudočtenáří či spíše hltači všemožných knih si nejspíše neuvědomují, že každý má jiný vkus, jiná očekávání a tázat se, zda Karel Čapek a jeho „Válka s mloky“ stojí za přečtení je zcela zbytečné a irelevantní.

Další velká část, ve které tito „čtenáři“ pokulhávají, je jejich zaměření. Oblíbená tématika mladistvých je dnes YA – „young adult“, která se často týká lehké erotiky. Stačí si podobné diskuze přečíst a ani se nedopočítáme, kolikrát se v nich mihnou tituly jako: Stmívání, Hunger games, Padesát odstínů šedi, Hvězdy nám nepřály, Divergence a mnohé další, které se v budoucnu ztratí. A na druhé straně stojí tituly od Jiráska, které jsem třeba také nečetl všechny a ty, které jsem četl, mne příliš neoslovili, ale vyjadřovat se o nich jako o kravině či hrozné nudě, je ostuda společnosti, která navíc neumí vyhledávat informace, protože, když se dnes někdo v této skupině zeptá, zda je tam někdo, kdo natáčí videa o tom, co právě čte a jestli o někom takovém, kdo by byl na youtube neví, asi není příliš zběhlý v rolování stránky a dalších aspektech internetové gramotnosti, protože najít „video recenzenty“ není nijak složité a navíc se jedná o „mladé, krásné a perspektivní lidi, kteří nám mají, co říci“, neboť zkrátka mluví stále o těch jedněch a samých knihách.

Mainstream ovládán YA literaturou je jako červená knihovna v minulém století, jen s jiným názvem. Recenzenti kritizují stejné knihy, píší podobné stylizované odstavce na podobné růžové, případně sice designově úhledné, ale nic neříkající blogy…ale utvářejí náš pohled na kvalitní literaturu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.