Původně tohle měla být recenze na „Muže v oceli“, na kterého jsem se rozhodl do kina zajít, ale když ani podruhé kvůli technickým důvodům kino nepromítalo, jako kompenzaci za promrhaný čas a peníze nám v „Čase“ nabídli „Osamělého jezdce“. Pravda, na toho jsem se do kina nechystal, ale budiž, aspoň, že nám nepustili něco staršího.

                Na počátku příběhu se ocitáme v San Franciscu roku 1933. Závan přicházejícího westernové dobrodružství je zřejmý od prvního zaznění hudby v pozadí.  Setkáváme se s bojovníkem Tonto, starým a bláznivým indiánem, který však dříve postrádal strach a bláznem byl každým coulem. Krátce poté jsme přeneseni do devatenáctého století, do století páry a stavby železnic. Amerika se snaží o udržení míru mezi bělochy a indiány a do městečka přichází John Reid. Svého bratra (texaského šerifa), si ale dlouho neužije, protože je s celou skupinkou zabit, spolu s nimi také John. Od tohoto okamžiku je válka mezi bělochy a indiány na spadnutí, bláznivý indián promlouvá ke koním a krmí svou mrtvou vránu. Pominutý Tonto a bájný indiánský kůň Johna vzkřísí a začne s Tontem napravovat Kalifornii.

                Opravdu mě dost mrzelo, že nám nepustili „Muže z oceli“. A lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem od „osamělého jezdce“ neočekával víc. Johnny Depp hraje další pošahanou roli. Po kapitánu Sparowi si nasadil vránu na hlavu, nabarvil obličej a začal mlčet. Ale jeho role se až příliš tomuhle známému pirátovi blíží.

                Verze, kterou jsem viděl já, byla nadabovaná. Hlášky a vtipy ale vyznívají do prázdna. Dialogy jsou směšné, ale nikoli tím zábavným způsobem. Jsou jaksi umělé, neuvěřitelné. Postavy nejsou příliš vykreslené a nedokážete se s nimi příliš sžít, takže když někomu hrozí nebezpečí, nebojíte se o ně. Upřímně jsem téměř první třičtvrtě hodinu měl chuť se zvednout a ze sálu odejít. Díky Bohu, že se nakonec způsob vyprávění mírně otočil. Nudné stopáže byly omezeny na minimum, prim získává akce a děj dostává spád. A poslední půl hodina je opravdu skvostně natočená. Akce střídá akci. Herci létají nad vlakovými vagony, šplhají po žebříku do prázdna a přeskakují na vedlejší vlak. Ano, kdyby se v tomhle duchu odehrávala většina filmu a stopáž by zkrátili na hodinu a půl, neměl bych námitek a možná bych byl navýsost nadšen. Takhle je ve filmu spousta scén zcela zbytečných. Klepete si na čelo, na co to zase ten Depp kývnul a přemýšlíte, kam se proboha vytratil humor.

Za poslední půl hodinu a odkazy na starší westernové snímky se však mé hodnocení znatelně zvedlo. Jen kdybych se rozhodoval na co jít, tohle by to nejspíš nebylo.

65%

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.