Podivný svět současnosti

Současný stav společnosti a naší generaci bychom mohli nazvat jako ztracený. Jsme druhou ztracenou generací. Nevíme, kam patříme, hledáme pracovní místa, která ještě neexistují, žijeme v čase, který je uspěchaný a dění v něm občas podivně zbytečné.

                Máme technologie a prostředky, které nám mohou pomoci změnit svět, my se ale uchylujeme ke zbytečným průzkumům o veřejném mínění.

                Dovedeme vyrábět ničivé zbraně, nedokážeme ale spoutat přírodní síly a využít je ke zlepšení environmentální situace.

                Víme, že jsme na Zemi v podstatě nováčkem, že jiné živočišné druhy zde žijí podstatně déle, a přesto se považujeme za pány tvorstva a snažíme se přizpůsobit tvář planety našim materiálním cílům.

                Víme, že je špatné hnát se za stále větším pokrokem, protože i ten se jednoho dne bude muset zastavit, neboť narazí na své hranice a je pak také možné, že dojde k regresi. Přesto je konzumerismus našim způsobem života.

                Máme možnosti být generací, která změní svět zcela radikálním způsobem. Pokud bychom nebrali jako zdroj hodnot světa pouze peníze a naplnění našich vlastních choutek, ale namísto toho se spojili ve společném cíli, mohli bychom snížit světové emise, léčit nemoci, vydávat se ke hvězdám. Je to naivní, příliš růžové, neskutečné.

                Stěžujeme si na nedostatek volného času, přičemž pokud jej máme, ve většině případů jej prokrastinujeme. Nedokážeme odpočívat, ve chvilkách ticha nezapínat televizi, rádio…jednoduše nedovedeme zůstat offline. Jsme závislí na světě, který se skrývá za jedničkami a nulami. Schováváme se za svět za zdrojovým kódem. A proč vlastně? Snad je bezpečnější, snad jsme si v něm jistější. Je neosobní, nemusíme s druhými mluvit, pokud nechceme, nemusíme dávat najevo své emoce. Můžeme zůstat neteční. Psát pseudointeligentní komentáře pod vědecké články, sledovat své přátele na facebooku, vkládat citáty, jejichž původ neznáme; zabývat se online hrami a svět venku je nám cizí, zpěv ptáků protivný a světlo za okny příliš ostré.

                Vyjděme ven, vypněme počítače, internet v mobilu a vystoupejme na kopec v nejbližším okolí, na kterém budeme mít své město jako na dlani. Mysleli jste si, že jste tu sami? Jen vy a online osoba na druhém konci? Ne, jste jen jedni z více jak sedmi miliard lidí. Každý se svými starostmi, vizemi, ideály a také potenciálem, který může být naplněn.