„Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka.“ Právě těmito slovy od Exupéryho by se dala shrnout životní pouť. Jsou důležité pouze cíle, které si v životě vytyčíme, nebo i cesta, kterou při jejich splňování kráčíme?

                V životě máme spoustu cílů, mnoho z nich ani nikdy neplníme, velkou část z nich necháme nedokončenou. Nicméně jak už se jednou na cestu vydáme, jen málokdy se úplně zastavíme. Občas změníme směr, jako písečná bouře, ale jdeme stále dál a dál. Mám rád výzvy, mám rád kupení projektů, vytyčování vyšších cílů, protože mě to drží naživu. Můj děda vždy říkal, že jakmile by jednou usedl, už by nevstal a zůstal by tak. Myslím, že bych to klidně mohl použít jako životní moudro. Pří své cestě za snem máme mnohokrát chuť se na to celé vykašlat, jít se věnovat něčemu jinému nebo se jen tak poflakovat. Namísto toho mám ale raději rovnováhu. Práci a odreagování. A mimo klasické práce mít projekty, které mě naplňují. Přestože je důležité, co po sobě zanecháme a jak dlouho na nás budou lidé vzpomínat, pro náš současný život a ze subjektivního hlediska, je mnohem důležitější, co si ze svého života odneseme my. Neustálé pachtění se za cíly nemá cenu, jestliže si z té cesty nic nepřineseme. Je nezbytné se při té cestě neustále učit, vzdělávat se ve věcech, které nám jsou vzdálené. Naučit se kriticky myslet a chápat svět jako symbiózu všeho, co na něm je.

                K tomu, abychom se neustále vzdělávali, je ale nezbytný jeden prvek – neustále zvyšování nároků. Nikdo nemáme rádi zvyšování nároků v zaměstnání, ale v životopise se lépe vyjímá, máme-li v něm více schopností, jimiž disponujeme. A pro nás samotné je zvyšování složitosti důležité proto, abychom se stále učili něčemu jinému. Co se jednou naučíme, zdá se nám následně mnohem jednodušší než dříve.

                Proč být tím, koho po nás chtějí ostatní. Máme žít život nalajnovaný někým jiným? Mám mít omezené schopnosti? Mám se životem protloukat s tím, co mě naučili ve škole a co my vtloukali doma? Potřebujeme daleko více. Překročme ten stín, který nás svazuje. Dopřejme si volnost, širší záběr schopností. Zdokonalujme se také v ostatních oblastech. Dnes, kdy je v každém druhém inzerátu na práci kladen důraz na flexibilitu by bylo bláhové myslet si, že si vystačíme s tím, co umíme a „zaseknout“ se tak na jednom bodu. Budujme svou osobnost, zdokonalujme své schopnosti a dávejme najevo, co jsme zatím dokázali. Život není zas až tak dlouhý, abychom si mohli dovolit neustále vysedávání a polehávání. Propojme tyto dva světy. Využívejme ty chvíle odpočinku k pozorování, zvyšování motivace, zušlechťování myšlení.  A poté čiňme, abychom se mohli jednou ohlédnout za tím, kdo jsme a jací jsme byli dříve. A vynechejme při tomto hodnocení vnější stránku své osobnosti a věnujme se spíše tomu, co jsme se za ta léta naučili, v čem jsme předčili očekávání svá i lidí z našeho okolí.

Nakonec si dovolím propůjčit se ještě krátkou ukázku z Exupéryho „Citadely“:

„Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli. A právě tak nemůžeš pokročit, pokud nepřijmeš, co je. Z čeho ustavičně vycházíš. A v odpočinek nevěřím. Neboť drásá-li člověka nějaký rozpor, není správné volit nejistý a nehodnotný klid za cenu slepého přijetí jednoho ze dvou prvků rozporu. Vyhýbá se snad cedr větru? Co by tím získal? Vítr ho drásá, ale i otužuje. Kdo by dokázal oddělit dobré od zlého, byl by věru moudrý. Hledáš, jaký dát životu smysl, ale smyslem je především stát se sám sebou, a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A když tě něco drásá a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to zapouštíš kořeny a proměňuješ se. Buď blahoslavena ta otevřená rána, z níž se zrodíš: vždyť žádná pravda se neukazuje a není k dosažení v tom, co je zjevné. A pravdy, jež se ti nabízejí, jsou určeny jen k pohodlí a podobají se práškům na spaní.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.