Smrt je mým řemeslem

Remarque, Rolland, či brakovější literatura od Svena Hassela. Všechny spojuje téma druhé světové války, které každý z nich pojímá jiným způsobem. Zatímco jeden se věnuje budování vztahů mezi aktéry, druhý směřuje hlavně romantickou linkou a poslední v řadě popisuje válečné události na bojišti. Ale Robert Merle, inu ten šel cestou psychologického rozboru velitele Osvětimi a to od jeho dětských let.

Hlavní postavou je Rudolf Lang (alter ego Rudolfa Hösse), který si coby třináctiletý chlapec prochází složitým vztahem se svým despotickým otcem, jenž nesnese žádnou neposlušnost, a jehož víra v Boha je neochvějná. Už samotné události, které jej formují, nám dávají poznat možnost, že zde nemusí být něco v pořádku. Buď se ten chlapec ještě více uzavře, nebo se stane jedním z největších vrahů v novodobé historii.

Sledujeme Langovo dospívání, přebírání hodností, jeho přerod ze zakřiknutého mladíka v poslušného a rozkazy plnícího člena nacistické mašinérie, který přestože ví, jaká zvěrstva páchá a uvědomuje si jejich dalekosáhlý přesah a následky, nevidí ve svém jednání žádné pochybení, neboť se pouze řídil rozkazy a přesvědčením o konání správné věci.

Román je psychologickým dramatem, pohledem do hlubin choré osobnosti, která „vyráběla“ smrt, postupně otupovala ve svém vnímání umírání a zabíjení – jenž se nakonec stalo manufakturou – montážním pásem, na kterém jednotlivé nadějné životy vyhasínaly.

90%

Autor: Robert Merle