Dost bylo takzvaných pseudoromantických večerů ve společnosti Daniel Stellové a jejích nerealistických vizí o bohatém chlápkovi a naivní slečince. Hledání romantické komedie je cesta na dlouhou trať, ale občas na ní potkáme takové perly, jakými je například „Láska nebeská“. „Terapie láskou“ je ale dle mého názoru ještě mnohem lidštější. Nabízí mnohem více hloubky a skutečnosti. Žádné nesmyslné plkání, problémy, které se nás netýkají, řeči o investičních fondech a rodinných intrikách. Toho máme dost z českých seriálů a německých romantik. Vyžadujeme obyčejnost. Žádné složitosti, jen klasický příběh oděný do slušivého hábitu.

Terapie láskou je filmem o obyčejných lidech, o jejich typických problémech, které si s sebou každý z nás nese. Je příběhem o ztracenosti a rozervanosti nás samotných, o hektičnosti moderní doby, kdy je naše sebeovládání našponované na téměř neúnosnou mez a jediným východiskem je najít nějakou vhodnou techniku. Někdo ji nalézá v běhání, jiný lásce na první pohled, jisté je, že jde o problém týkajícíc se nás samotných.

Jsem rád, že někdo film jako je „Terapie láskou“ natočil. Protože se jedná o film, ve kterém se můžeme nalézt. Můžeme se pasovat do role Bradleyho Coopera a jeho optimistického vidění na svět, přičemž nás beztak vždycky něco nasere. Můžeme se vidět v Jennifer Lawrence a jejím cynismu. V tomhle filmu jsme my samotní, protože je o nás samotných. Je o obyčejném životě jednoho obyčejného člověka a jeho obyčejných problémech, které nás dělají tím, kým jsme. Tím člověkem, který každé ráno zmučeně vstává, aby se celý den snažil udržet své nervy na uzdě a večer padl unavený do postele. A přitom všem, co ho z vysoka nasírá, si chce svůj život něčím zpříjemnit, stanovit si nějaký cíl a smysl, za kterým by se mohl vydat.

Ale beztak mnohdy jen bezcílně běháme, plujeme si od bóje k bóji, od přístavu k přístavu, bez majáku, který by nám ozařoval cestu a v okamžiku, kdy se vzdáváme nadějí, kdy se smiřujeme s nadálou situací, ocitáme se na křižovatce, která nás změní.

„Terapie láskou“ nabízí povznášející pocit svobody a vnese do vás várku optimismu, že vše se dá nějak zvládnout, přestože to ne vždy dopadne tak, jak jste si zpočátku přáli. Ale možná to je tak dobře, možná to právě tahle mělo dopadnout.

Když připočtu úžasně vybranou hudbu, srdcovky, které se hodí pro každodenní poslech, musím snímek hodnotit jako nadprůměrný a jako nejlepší romantiku (i když se špetkou dramatu a snad i thrilleru) posledních let.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.