Ve stroji člověk sám ruší jeho formální činnost a donucuje jej plně pracovat na sobě samém. Ale zrada, kterou provedl přírodě, když přitom zůstává vně její jedinečnosti, se mu mstí – pokud jde o to, co vyhrál na přírodě, pak čím více si ji podrobuje, tím poníženějším se sám stává.“ (HEGEL)

                Zapomeňme na chvíli na existenci klasických závislostí, které do nás hustí reklamy a různé společnosti. Většina z nás si dá alespoň jednou denně kávu, kouření, i když v trochu jiné formě existovalo již v dobách dávno minulých. Závislost na sexu snad ani nemusíme komentovat. Tohle všechno jsou však jen závislosti povrchní, aby odvedly pozornost od skutečné podstaty závislosti. Skutečným problémem je závislost na materialismu obecně, podrobování se moderním technologiím na úkor sebe sama.

Determinace světa

                Pojďme se podívat na jednotlivé globální závislosti, které nás ovlivňují, a začněme jednou z těch nejdůležitějších – elektřinou. Jede na ní téměř všechno. Přijdeme domů, zazvoníme, pokud doma někdo je, zapneme kamna nebo mikrovlnku, pustíme si televizi nebo počítač, nabijeme mobil, pustíme rádio atd., atd. Jsme na ní závislí na každém kroku. Spoléhají na ni nemocnice, záchranné systémy, naše systémy, bankovní sektor. Jediný delší světový výpadek by dokázal totálně ochromit velkou část populace.

                Ruku v ruce s tímto žroutem naší peněženky, kdy za ní musíme každý měsíc platit, jdou fosilní paliva. Jak se dopravujeme do práce a zpět? Jak doma topíme? Z čeho se vyrábějí ty nejdůležitější věci naší denní potřeby? Zpracováváme díky ní potraviny, vyrábíme rukavice, oblečení, chirurgické náčiní a další věci, které užíváme dnes a denně. Kde bychom dnes byli bez ropy? Krásně to ukazuje tento dokument, který nám názorně v obrazech přibližuje svět, v němž ze dne na den došla ropa. Je v něm nádherně vidět, jak jsme na ni závislí. Jak se jí podrobujeme. Jak bez ní nedokážeme žít.

                Bez těchto dvou elementů bychom jen těžko používali ty všemožné počítače, tablety, notebooky, mobily a další vymoženosti, které nám dovolují komunikovat se zbytkem světa a být „v obraze“. Najednou bychom se ocitli ve světě zcela závislí na sobě samotných a svých vlastních schopnostech. Už bychom si nemohli svůj dotaz jen tak naťukat do google a odpověď si přečíst, naopak bychom na všechno museli hezky postaru přijít sami. Celá světová ekonomika i průmysl by se rázem zhroutily. Civilizace by sklouzla po krvavé stopě. Nejsme na takový svět připraveni. Jsme už příliš závislí?

Je to jen chemie

                Když ráno vstaneme s bolestí hlavy, často jako první sáhneme po utišujícím léku, který by nás té „strašné bolesti“ zbavil. A to vše jen proto, že na nás z reklamy křičí, že nám to pomůže. Že právě ten či onen lék je to pravé. Jistě, bez některých léků se neobejdeme, ale jiné působí spíše jako placebo. Reklama nám říká, co máme snídat, jak se máme oblékat, čím se holit i za co utratit své uspořené peníze. Učí nás být závislými.

                Zbavuji se televize a jdu ven. Jenže na domech a u silnice stojí billboardy hlásící svou pravdu světu. Jsme v zoufalém koloběhu, kdy je těžké se nepodřídit. Sám si to nedovedu představit. Jistě, bez počítače a televize si svět představit dokážu, přeci jen stačí na pár dní někam odjet. Ale představit si zcela novou koncepci postavenou na minulém způsobu života se vzpomínkami na vše, co máme nyní? Byl by to šťastnější svět? Dost možná ano. Jenže nám technika pomáhá jít také dál. Stávat se zcela jinou civilizací, stávat se vyspělejší. Pomáhá nám získávat čas na nalézání alternativních zdrojů energie, na zkoumání vesmíru i moří. Jsme závislí, ano, připusťme si to. A mnohdy je to závislost tak silná, že bychom se s ní mohli jít léčit. Nedoporučuji se teď všeho vzdát a začít žít jako dřív, pěstovat a vrátit se minimálně o stopadesát let zpátky do minulosti. Ale zdokonalujme se opatrně. Nezapomínejme, kým jsme, nezapomínejme na lidstvo. Rozvíjejme především sami sebe a to nikoli na úkor druhých. Technika nám má pomáhat, nikoli, že my budeme pomáhat jí a ona nás mezitím začne ovládat. Žijme s vědomím sebe sama a poznáním, že jsme v prvé řadě lidé.