Dnes tu opět stojíme před komunálními volbami. Z volebních lístků si máme vybrat stranu či hnutí, které se nám jeví jako nejsympatičtější a jejich volební program jako jeden z nejpříhodnějších. Ano, v předešlé větě je toho „nej“ nějak hodně. Pravdou je, že si mnohdy vybíráme podle obličeje, známého, rodinného příslušníka či kamaráda, kterého známe a snad se s jeho názory alespoň částečně ztotožňujeme.

Abych se vyhnul nařčení z pokrytectví, také kandiduji. A o to smutnější mi připadá chování jednotlivých kandidátů. A teď nemyslím chování v reálném světě, ale v prostředí virtuálním, kde lze velké množství názorů překroutit nebo mohou vyplynout jako negativní. Z toho důvodů se mnohdy užívají smajlíky, jindy ale mohou vést k vyznění arogance. Jaká slova volit, ale že nad svými příspěvky by měli kandidáti přemýšlet, je asi zbytečné říkat, jenže oni to nedělají. Ba co víc, setkal jsem se s jednáním, kdy kandidát do zastupitelstva říká, že není povinen si hledat otázky občanů. Je zřejmé, že po volbách nemohou všichni zastupitelé okamžitě odpovídat na otázky, když se musí věnovat práci pro město, z tohoto důvodu by mělo město mít jakéhosi svého mluvčího, který se těmto médiím bude věnovat. Jenže v době voleb je pochopitelně důležitá propagace stran, mnohdy nevkusná, plná spamů ve schránkách i internetu, jenže by se stále měla držet určitých standardů. Snad by nebylo špatné, kdyby kandidáti prošli nejprve školením sociálních sítí. Říkat občanům, že „já“ coby kandidát, který chce, aby jeho stranu lidé volili, aby si za mnou pro odpověď na své otázky přišli, je dost nevhodné. Sociální sítě jsou médium oboustranné. Kandidáti se zde představují se svými klady i zápory (ty mnohdy vynechávají) a jakmile se jich občané na něco zeptají, oni mlží, tají, chovají se arogantně nebo svůj arogantní příspěvek následně rovnou smazají. Neuvědomí si asi, že si jej mohl někdo uložit či, že ten, kdo na něho reagoval, teď vypadá za blbce a mezitím ho také mohla spousta lidí zhlédnout.

Sociální sítě jsou v předvolební kampani velice užitečným pomocníkem. Je však třeba dbát na vlastní vystupování a prezentaci také ostatních členů svého hnutí či strany. Vlastní stránky na sociálních sítích nám může pomoci vytvořit si okruh voličů, kterými sdělujeme své představy, program a představujeme jim své členy. Pokud se však rozhodneme, že budeme k facebooku a dalším sítím přistupovat pouze jako k nástroji, kde se odprezentujeme a na otázky odpovídat nebudeme, je to předem prohraný boj.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.