Média / Myšlenky všedního dne / Recenze her

Zle pocitačove hry

Maxpayne

Při jedné ze svých prokrastinovaných chvilek, kdy jsem sledoval dokument o historii počítačových her, jsem na youtube narazil na odkaz, kde TV Nova opět znovu rozebírala negativní dopad na psychiku člověka. A úmorně tento dopad demonstrovala na různých atentátních a případech, kdy někdo zastřelil člověka těsně poté, co hrál nějakou „brutální hru“. Mnohdy jako ukázku vyberou Counter-strike nebo GTA a počítačové hráče zobrazují jako jakési zombie postavičky, které po nocích paří a neznají nic jiného. Nemohu říci, že to tak není. Jistě existuje velký počet těchto případů, ale existuje ještě větší počet lidí narušených, kteří nedokážou realitu rozlišovat, a nelze vše svádět na počítačové hry. To by pak znamenalo, že téměř každý z nás v budoucnu někoho zastřelí nebo pro to má alespoň predispozice.

Při pozornějším sledování zpráv TV Nova a jejich debat s odborníky je jasně vidět, že jejich rozhovory jsou často vytržené z kontextu. Jistě mají počítačové hry na některé lidi větší dopad než na druhé, to však není důvod je zavrhovat. Zlo je v lidech. V jejich psychice je zakotveno to, zda se hrou nechají zmanipulovat, jestli nedokážou rozeznat fikci od reality. A nejspíš tomu hry také dopomohou. Nebylo by však od věci přestat vrahy stavět na piedestal jako obětní beránky herního průmyslu. Oni vzali zodpovědnost za své činy, přeci za ně nemůžeme trestat vývojáře. Hrával jsem a ještě dnes si rád zahraju nějakou hru. Občas dostanu hru na závody jindy na střílečku, což ale ještě neznamená, že mám na silnici chuť zkoušet koňské síly (a že by se to s 1,9 4×4 zkoušet dalo). Jindy mám zase chuť na střílečku a sáhnu po Far Cry, Soldier of fortune, Hitmanovi nebo GTA či Max Paynovi. A v šuplíku taky nemám schovanou žádnou AK 47 ani revolver. Neplížím se po hotelových chodbách a neškrtím portýra strunou a nepřevlékám se za něj. Necítím žádné nutkání skákat lidem na hlavy nebo běhat za hadem jako v dobách Atari. Nejsem ani hladovou pizzou hlodající tečky. Agresivita a náchylnost k ní je zakořeněna v člověku. Zajisté mohou hry v člověku agresivitu ještě zesílit, ale bylo by dobré, kdyby Nova uváděla také kladné stránky počítačových her.

Například to, že někdy může člověku od agresivity pomoc, že se tak může zbavit stresu. Že podle průzkumů zlepšují bystrost, mnohdy intelekt a logické a strategické uvažování. Vojenské simulace v armádě se také nepoužívají k tomu, aby se z vojáků stali chladnokrevné vraždící stroje, ale aby dokázali nalézt nejlepší možnou strategii. Dnes je prokázané, že některé z her mohou zlepšovat intelekt a paměť. Samozřejmě, že zde nejde o střílečky. Na druhou stranu právě ty mohou člověka od jeho agresivních sklonů také odvést. Může si je tak vybít jinak. V reálu by šel po ulici a okradl nějakou stařenku. Tady si může svou frustraci a mlátící náladu vybít v Gtáčku.

Nelze z hráčů dělat nevyspalé a nenajezené chudáky, kteří vysedávají u compu a ihned, jak vyjdou z domu, začnou po někom střílet. Nemůžeme předpokládat, že tenhle a tamten atentátník si svou zbraň vybral podle počítačové hry. Kdo z vás zná Kalašnikov, Uzi, AK47? Copak je známe jenom z her? A nejsou náhodou také ve filmech? Nesleduje mnoho lidí SAW? Ten nemá negativní dopad na lidi?

Neblázněte! Namísto svalování vraždění lidí na počítačové hry bychom se měli více zaměřit na prostředí, ve kterém žili a byli vychováváni. Jací byli jejich rodiče? Jací byli ve škole? Byl bezproblémovým žákem a najednou šel vraždit? Náhodou? Vlivem počítačových her? Nikoli, něco tomu muselo předcházet. Možná trauma, možná bití v dětství. Možná agresivní otec nebo hodně pracující matka. A možná byl již v raném dětství „divný“ a projevovaly se v něm agresivní sklony, které ale později ustoupily a na povrch vypluly až nyní. Hledejme příčiny v jejich minulosti. V jejich chápání reality? A jestliže někoho zabijí, nesvádějme to na herní společnosti, ale jen a pouze za člověka, který tento čin spáchal. Můžeme rozpitvávat, proč tomu tak bylo, jistě že ano, to je na tom to zajímavé. Ale jednou vraždu spáchal, tak z něho nedělejme oběť, závisláka ani člověka, která patří do léčebny, protože v době spáchání svého činu nebyl příčetný, ale byl pod vlivem hraní PC hry. Vraťme jim jejich zodpovědnost za jejich činy….vždyť také jejich oběti možná hráli úplně stejné hry (jen se o tom nemluví).

Pro přehled přikládám ještě také pár

embedded by Embedded Video

embedded by Embedded Video

One Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>