Roman Krása22. únor 1998 se zapsal nejen do paměti sportovním nadšencům, ale také všech ostatních, kteří v té době ještě necumlali dudlíky. Vzpomínám, že mne bylo sedm let a vlivem posunuté školní docházky jsem zůstal v mateřské škole o rok déle. Jednoho dne nám učitelka pustila televizi s hokejovým zápasem a my coby ještě caparti čerstvě vylíhlí z lůna jsme fandili a dupali, zatímco nejmladší generace spala o patro pod námi na svých lůžkách, aniž by tušila, že se zrovna píše historie českého hokeje. I přes poměrně zachovalou vzpomínku na tento památný den, jsem tenkrát příliš netušil, čeho jsem se stal svědkem. Až o pár let později, kdy jsem začal sledovat mistrovství světa v ledním hokeji a zimní olympiádu jsem si dal jedna a jedna dohromady a uvědomil si, že díky prozřetelnosti tehdejší průvodkyně mých předškolních let, jsem se stal jedním z posledních, kdo si na tento den budou pamatovat.
„Pásky z Nagana“ nebo „The Nagano tapes“ se veze na vlně nostalgie a touhy znovu vyhrát. Coby pocta dvacátému výročí od světového olympijského vítězství jde o důstojný dokument a na české poměrně vysoce kvalitní. Hudební podkres, svědectví hráčů i promluvy sportovních komentátorů, to vše drží až překvapivě skvěle pohromadě. A rozhodně nejde jen o tip pro fanoušky sportu, protože ani já se mezi ně příliš neřadím. Snímku rozhodně nechybí vážnosti i humor. Například, když se hovoří o tom, že otec Jaromíra Jágra byl politickým vězněm v Jáchymově, kde také zemřel. I proto má náš nejslavnější hokejista dres s číslem 68. Nebo, když se překládá příjmení Svobody, tedy Freedom, což při vzpomínce na totalitní roky, výhru našich hokejistů nad Sovětským svazem o desítky let dříve, jejich uvěznění a v roce 1998 naopak vítězství českého týmu nad Ruskem vyvolává pocit zvláštního symbolického zadostiučinění.
„Pásky z Nagana“ jsou tedy skvělým tvůrčím počinem, který by neměl chybět v žádné domácí sbírce filmů. Protože i nyní, dvacet let po vítězství doufáme v další výhru, v další naději na zlatou medaili, která by v Češích konečně zase pro jednou vzbudila hrdost a alespoň chvilkový pocit jednoty.
90%